6:13 Budzim še. Super!!!
6:50 Beham holy po dome a rehocem še. Ocec me nahaňa.
7:05 Ocec zakopnul o nočnik, ktori zapomnul večar vynesc.
7:10 Jazdzim kolo oca na motorke a pištim.
7:20 Stavame s ocom hrad pre tyranosaura. Ocec ho postavi a ja ho rozkopem. Super!!!
8:05 Ocec drimka medži troskami hradu. Kus se hrajem sam s tyranosaurom. Žere šmolkoch.
8:06 Tyranosaurus šturil svuj chvost ocovi do nosa. Po rici dostanem ja. Revem.
8:30 Tom a Jerry v telke, nuda, ale oca to bavi. Beham dokolečka pred telku, pokim nedzignem na žem a prasknem sebe do hlavy.
9:10 – 9:40 Revem.
10:00 Nemožem najsc tyranosaura. Ocec še me pyta, čom revem. Revem, bo neznam povedzec tyranosaurus.
10:40 Ocec mi dava po rici, žeby som mal čom revac. Potom mi da fixky,naj sebe kreslim.
10:50 Nakreslil som abstrakciju vyjadrujucu pocity dvojročnoho dzecka, keremu nikdo nechape. Ocec vyvaľuje oči.
11:05 Ta na koberec še vraj nekresli.
11:05 Ocec šebe čita vtipy na oslik.eu
11:45 Obed. Zaš kurča. Pľuvam to do kvetinača.
12:30 Idzem spac po obedze. Ocec ma ľepšu naladu. „Ta do poscilky, ty nezbednik“ .
12:40 Ľežem pod posceľ. Ocec počita do tri. Na tri še tam zašeknem. Revem.
13:35 Konečne zaspavam.
14:15 Budzim še. Beham zaš holy po dome a zaš še rehocem. Ocec me zaš nahaňa.
14:30 Ocec zakopnul o nočnik, ktory zapomnul vynesc rano.
16:00 Konečne idzeme von. Na pieskovisku mi dajaky čurak chce zobrac tyranosaura. Dzignem mu hrabličkami po gebuli. Reve. Ocec mi da po rici. Revem ja.
17:30 Požičim sebe trojkolku od dzifčatka. Reve. Mušim ju vracic. Revem ja.
18:40 Po večeri še hrajem. Opravujem zrkadlo. Kalapačom. Mušim prestac, ta skačem na balone, kym neprdne.
18:55 Reve ocec. Potom še ukľudni a hvari, že jutre idzem chvalabohu do školky.
19:55 V poscilke mi ocec rozprava rozpravočku. V polovičke už chrape. Chvost tyranosaura še pomali bliži ku joho nosu…
Kolegovi dnes vyskočilo rameno a ja ako správny kamarát s bohatými skúsenosťami s napravím mu vravím:
Pohoda, to spravíme...napočítam do troch a nahodíme ho naspäť. Ako správny taktik som povedal jedna a rýchlo ho nahodil, aby to nečakal.
Kolega vraví:
Díky Fanka, je vidieť že sa vyznáš a teraz mi nahoď prosím to vyskočené...
Máme na chatě v kůlničce na dříví sršně. Teda, u sršňů v kůlničce máme dřevo. Ještě přesněji, sršni mají v kůlničce naše dřevo. Své dřevo tam mají, abych byl úplně přesný. Ve své kůlničce mají své dřevo.
Když jsem do té kůlničky doskládával další dřevo, abych sršně uplatil, praštil jsem polínkem do té stěny s jejich hnízdem.
Jediná věc, která mě překvapila víc než jejich schopnost ve vteřině evakuovat to hnízdo, byla moje schopnost v půlvteřině evakuovat kůlničku.
Zatímco ale sršni zaujali bojovou formaci za hlasitého bzučení, já jsem zaujal útěkovou formaci za hlasitého skučení.
Zkoušel jsem potom hledat na internetu nějaké informace, jak je přemluvit k odstěhování.
Nejjistější se zdá být počkat do jara — prý se každý rok stěhují kvůli hrozbě parazitů. Když počkám do jara, přestěhují se do chaty a kůlničku nám vrátí. A to je fér.
Ona ta stránka, co jsem našel, byla vůbec spíš na straně sršňů.
Že prý když si na vás sednou, tak nechtějí útočit, jenom si vás oňufávají, jestli se jim budete líbit. Obávám se, že varianta „ne“ je stejně špatná jako „ano“.
Jejich jed je prý slabší než vosí. Kdyby byl člověk krysa (a kdo z nás tak trochu není, že jo), snese až tři bodnutí. Která navíc bolí víc než vosí, protože jed sršňů obsahuje víc acetylcholinu. A to je špatný.
Jo, a umí ho stříknout na vzdálenost až čtyř centimetrů. Ideálně do oka.
Ale jinak jsou to dobráci, utěšovala ta stránka. Hrozně pracovití, ani v noci nespí.
Fakt díky za uklidnění, stejně jsem nechtěl dneska jít spát.
A nízká teplota jim nevadí. I při teplotě kolem pěti stupňů si dovedou teplo vyrobit a připravit se na akci. Tím je myšlen útok.
A užiteční. Těch 700 kousků, co žije v tom hnízdě (COŽE!!!!!), prý sní za den až kilo otravných much, komárů, ovádů a jiné havěti, která vás obtěžuje.
Kilo!!!
Předpokládám, že si poradí i se zajícem nebo batoletem od sousedů.
A jsou klidní až flegmatičtí - jedna z mála věcí, co je naštve, je, když jim přijdete moc blízko k hnízdu. Nikdo ale prý neví, co takový sršeň považuje za příliš blízko. Socially awkward sršeň prý i tři metry. Čtyři, když navážete oční kontakt.
Další věc, co je irituje, je mávání rukama. I když se třeba zkoušíte jenom vzdát.
Jsou super. Mám je vlastně docela rád.
Gratulujem! Nám všetkým, ktorí máme
okolo 20-40 rokov. Podľa dnešných
pravidiel a zákazov by sme my, deti
narodené v 80,90. rokoch, nemali vôbec
šancu prežiť. Naše postieľky boli
maľované farbou, ktorá obsahovala olovo. Nemali sme žiadne pre deti
bezpečné fľaštičky na medicínu. Žiadne
poistky na dvere a okná. Keď sme išli na
bicykli / kolobežke, nemali sme helmy.
Pili sme obyčajnú vodu z hadice a
......nie...... z fliaš. Jedli sme chlieb a maslo, pili limonády s cukrom a neboli sme
obézni, pretože sme stále lietali niekde
vonku. Z jednej fľašky nás obvykle pilo
niekoľko, ale všetci sme to v zdraví
prežili. Niekoľko hodín sme sa morili a
stavali káry zo starých nepotrebných vecí, jazdili sme z kopca len aby sme
potom prišli na to, že sme zabudli na
brzdu. Až po niekoľkých "mäkkých"
pristátiach sme ju namontovali. Skoro
ráno sme sa šli von hrať a prišli sme
domov, až keď sa vonku rozsvietili lampy. Rodičia si užili pekné nervy, ale
mobily neexistovali, takže nebolo kam
volať. Nemali sme žiadne Playstation,
Nintendo eller X-box - vlastne ani
televízne hry, žiadnych 99 televíznych
kanálov, žiadny surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Mali sme
kamarátov, boli sme vonku a vyhľadali
sme si ich! Spadli sme zo stromu, porezali
sa, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby,
ale nikto kvôli tým úrazom nebol
žalovaný. Boli to úrazy a nikto neniesol vinu - len my! Bili sme sa, mali sme
modriny, ale naučili sme sa to
prehryznúť. Našli sme si hry s tenisákmi,
palicami a jedli sme aj trávu (hlavne
šťavel). Aj keď nás druhí varovali, nikdy
sme si nevypichli oko. Posledných 30 rokov bolo explóziou nových nápadov.
My sme mali voľnosť i zodpovednosť -
naučili sme sa chovať a poradiť si.
Blahoželám! Daj si to do statusu, ak si
zažil toto...
To bol život
Slovenskí maliari prídu za robotou do Írska vymalovať dom. Ako správni Slováci, mali vo zvyku pred prácou jebnúť každý fľašku vodky, ale bohužiaľ nemali za čo. Predali teda farbu a kúpili jednu vodku, druhú, tretiu až prepili všetko. Po nejakom čase vidia že sa vracia majiteľ domu, tak rýchlo zbytkom farby omaľovali koňovi papuľu. Majiteľ sa pýta: - "Prečo nič nie je urobené???" - "Lebo koň vypil celú farbu !!!" Majiteľ bez rozmýšľania vytiahne pušku a strelí koňa do hlavy. - "Prečo tak brutálne ? Pýtajú sa udivení Slováci." - "ÁÁÁ na kok*t mi taký koň! Pred týždňom tu murovali Poliaci a hajzel zožral 70 vriec cementu!!"
Bol raz jeden chlapec, ktorý sa narodil s chorobou. Bola to nevyliečiteľná choroba. V 17 rokoch mohol každú chvíľu zomrieť. Žil stále len utiahnutý v dome pod dohľadom svojej matky. Raz toho už mal dosť a tak sa rozhodol, že sa pôjde prejsť do mesta. Poprosil svoju matku o dovolenie a ona mu to umožnila. Keď sa prechádzal videl množstvo obchodov. Keď šiel okolo jedného obchodu s hudobninami, uvidel nádherné dievča, asi v jeho rokoch… Bola to láska na prvý pohľad. Otvoril dvere a vstúpil dovnútra. Nepozeral sa po ničom inom iba po nej. Stále viac sa približoval k nej. Pozrela sa na neho s úsmevom a opýtala sa: „Môžem Vám nejako pomôcť?“ V priebehu toho si myslel, že je to ten najkrajší úsmev aký kedy vo svojom živote videl. Pocítil potrebu pobozkať ju práve v tejto chvíli. Koktavo jej odpovedal: „Áno, eeehhh, uuuhhh, rád by som kúpil jedno CD.“ Bez premyslenia zobral prvé CD aké mal po ruke. „Chceš ho zabaliť?“ dievča sa opýtalo s úsmevom. Odpovedal: „áno.“ A ona mu išla CD zabaliť, keď mu ho podala rozlúčili sa a odišiel. Od toho dňa, navštevoval, tento obchod pravidelne, aby kúpil nejaké CD. To dievča mu stále jednotlivé CD balila. On si ich bral domov a zabalené ukladal do zásuvky. Príliš sa hanbil, aby ju niekde pozval. Akokoľvek to skúšal, nešlo mu to. Jeho matka sa pokúsila ho v tom povzbudiť, aby sa ďalší deň odvážil a on sa chytil za srdce a… A vyšiel odvážne k obchodu. Kúpil si CD a ako vždy dostal ho zabalene. Vzal CD a keď sa ona nepozerala, rýchle jej nechal na pulte lístok s jeho telefónnym číslom a vybehol z obchodu von… Crrrn …Matka zobrala slúchadlo: \\\”Áno?\\\”, bola to ona, pýtala sa na neho, matka úplne zničená začala plakať a povedala: „Ty to nevieš? … Včera zomrel.“Bolo príliš dlhé ticho, až na plač matky, ktorý sa v slúchadle ozýval… Neskôr vstúpila matka do izby svojho syna, aby si ho pripomenula. Rozhodla sa začať s triedením jeho vecí. Otvorila zásuvku a na jej prekvapenie zbadala tam hŕbu zabalených CD. Jedno z ich otvorila a našla tam lístok. Bolo na ňom napísane: „Ahoj!!!, si fakt milý, chcel by si si niekedy so mnou vyjsť von? Mám ťa rada …Sofia.“ S hlasitou emóciou otvorila matka ešte jedno CD a i z toho CD vypadol papierik a na všetkých stalo to iste… Takýto je život… Nečakaj príliš dlho kým niekomu povieš, čo cítiš! Povedz to ešte dnes!!Zajtra už môže byť neskoro…
Skutočný príbeh :)
Moja bývalá kolegyňa rozprávala príhodu z čias, keď pracovala v škôlke:
Jedného dňa privítali v škôlke nového chlapčeka. Pani učiteľky mu chceli celú škôlku ukázať a tak ho vodili z jednej miestnosti do druhej. Až prišli do spálne. Vravia Peťkovi: "Tak, a tu budeš s ostatnými detičkami po obede spávať." Peťko sa chytil za hlavu a s hrôzou vraví: "Kam do p... som sa to dostal????"
Kapitalizmus je lepší než socializmus
V socializme zlodeji kradli toaletný papier, mydlo, ceruzky.
V kapitalizme zlodeji kradnú fabriky vyrábajúce toaletný papier, mydla, ceruzky.
V socializme robotnici dostávali prebytky.
V kapitalizme sú robotnici prebytkom sami o sebe.
V socializme kradlo veľa ľudí, ale málo.
V kapitalizme kradne málo ľudí, ale zato veľa.
V socializme sa o zlodejoch písalo v čiernej kronike a sedeli v base.
V kapitalizme sa o zlodejoch píše ako o celebritách a sedia v daňových rajoch…
