V Austrálii skáče klokanica a každých pár metrov sa musí zastaviť,
pretože jej z vaku vykukne malý tučniačik a zvracia.
Na Južnom póle sedí medzi nohami pani tučniakovej malý klokanček,
slzy v očiach ,klepe sa od zimy a hovorí:
Kua - tje... výmenné pobyty!
Učí veľký žralok malého, ako má zaútočiť na človeka v mori. Vysvetľuje, že treba niekoľkokrát urobiť kolečko okolo plávajúceho človeka, vynoriť sa, potom znova tri kolečka, znova sa vynoriť a tak zaútočiť.
Malý žralok ale oponuje a hovorí: "Ale dalo by sa aj hneď zaútočiť, bez toho krúženia ?!"
Starý žralok odpovedá: "No áno, ale budeš ho jesť aj s hovnami ?"
Žaba sa pýta vlka: "Čo to fajčíš ?"
Vlk na to: "To je tráva, žaba !"
Žaba: "A ako sa to fajčí ?"
Vlk: "Pozri žaba, to musíš dať toho najväčšieho práska priamo do pľúc a dlho to udržať."
Žaba: "A ako dlho to mám v sebe podržať ?"
Vlk odpovie: "Tak dlho, ako by si plávala pod vodou, na druhú stranu rieky a späť."
Žaba si dá práska a skočí do vody. Nevydrží to a na druhom brehu sa vynorí a vyfúkne. Tam na ňu pozerá hroch a hneď sa pýta: "žaba, čo to tu robíš ?"
Žaba: "Ale ... učím sa fajčiť trávu."
Hroch: "Ja chcem tiež !"
Žaba: "Tak to musíš na druhý breh, tam je vlk a on ťa to naučí."
Hroch pláva, pláva, vynorí sa na druhom brehu.
Tam na neho čumí zhulený vlk s vyvalenými očami a kričí:
"TI JEBE ŽABÁÁ ???!!!! UŽ VYFÚKNI !!!!
"Rozprávajú sa tri zvieratká, ktoré z nich je najhrôzostrašnejšie. Začne pes:
- Ja keď zaštekám, všetky mačky z okolia zdrhnú preč.
Potom lev:
- To ja keď zarevem, všetky zvieratá aj ľudia z okolia zdrhnú.
A nakoniec malé kuriatko:
- Na mňa nemáte! Ja keď sa zvalím na chrbát, celá Európa sa poserie!"
Kupuje hospodár nového kohúta. Predavač mu hovorí:
- Pozor, je to strašný nenásytník!
Hospodár vypustí kohúta na dvor a ide spať. Ráno vyjde von a pozerá. Všetky sliepky úplne zodraté a kohút prešľapuje maškrtne okolo plotu. Hospodár mu hovorí:
- Kohútik, šetri sa, praskne ti srdiečko a bude s tebou koniec!
Druhý deň vstane, vyjde von a pozerá: sliepky, kačice aj husy sú úplne hotové. Tak mu zase ...dohovára:
- Kohútik, šetri sa...
Tretí deň vyjde von a vidí, že aj veveričky majú dosť a kohútik pri plote, nožičky hore, nehýbe sa a nad ním už krúžia supi. Pristúpi k nemu so slzou v oku a hovorí:
- Vidíš, kohútik, nešetril si sa a ako to dopadlo!
Kohútik otvorí očko a hovorí:
- Ak mi vyplašíš tých supov, tak pretiahnem teba!
Sedí tři psi u veterináře, jeden se ptá druhého: "Tak co si provedl?" Druhý odpovídá: "Ááále, ani se neptej...zakousnul jsem sousedce slepici, takže jsem tu na utracení. Co ty?" - "Já zas rozbil všechny květináče na páničkově zahradě, takže taky na utracení" Oba se ptají třetího psa, co provedl on a ten povídá: "Panička vytírala podlahu bez kalhotek a nějak to na mě přišlo, tak jsem na ní skočil"...Psi se zeptají: "Takže taky na utracení?" A třetí pes povídá: "Nééé, jenom zabrousit drápky"
Sliepka z Očovej zniesla päťkilové vajce. Reportéri zo všetkých krajín sa prišli pozrieť na tento nezvyčajný jav. Pýtajú sa sliepky, ako to dokázala.
- Len som si čupla, potlačila a bolo vonku.
- A vaše plány do budúcnosti?
- Zniesť osem kilové vajce.
Reportérom to nedalo a išli sa spýtať kohúta, ako to robí.
- Skočím na ňu, zatrasiem sa a je to.
- A vaše plány do budúcnosti?
- Rozbiť pštrosovi hubu.
Porod ještěrky
Pokud vychováváš děti (nebo jsi dítětem někdy byl), a prožil sis pet syndrom, včetně pohřbu zlaté rybky do splachovací toalety, určitě se zasměješ následujícímu příběhu.
Shrnutí: Musel jsem navštívit se synovou ještěrkou zvěrolékaře. Stalo se to takto: Jednoho dne, hned po večeři, za mnou přišel náš syn a řekl mi, že se děje „něco špatného“ s jednou z ještěrek, které vězní ve svém pokoji. „Leží tam a vypadá, že je nemocný,“ řekl mně. „Vážně, tati. Mohl by ses na něj podívat?“ Nasadil jsem do tváře svůj nejlepší výraz léčitele ještěrek a následoval jsem jej do jeho ložnice. Jedna z malých ještěrek skutečně ležela na zádech a vypadala, že se s ní něco děje. Okamžitě jsem věděl co nám udělat. „Miláčku“, zavolal jsem, „pojď se podívat na tu ještěrku!“ „Ach můj bože!“ zvolala manželka. „Myslím, že bude rodit.“ „Cože?,“ podivil se syn. „Jmenují se Bert a Ernie, mami“. Mě to pobouřilo stejně jako našeho syna. „Hej, jak je to možné? Myslím že jsme řekli, že nechceme, aby se rozmnožovali“, řekl jsem vyčítavě manželce. „No, a co chceš, abych s tím dělala, vyvěsila v jejich kleci ceduli?“ zeptala se (mám pocit, že jsem to řekla sarkasticky!) „To tedy ne, bylo nám řečeno, že kupujeme dva chlapce!“ "Ano, Berta a Ernieho!“ souhlasil syn. „Hm, u některých samců se to těžko pozná, však víš“ informovala mě (opět se sarkasmem!). Teď už se shromáždila kolem ještěrky celá naše rodina. Pokrčil jsem rameny a rozhodl se ze situace vytěžit to nejlepší. „Děti, to bude báječný zážitek,“ oznámil jsem. „Budeme svědky zázraku zrození nového života.“ „Odporné!“ ječeli všichni. Všichni jsme zírali na pacienta. Po velkém úsilí se objevilo něco jako malinkatá nožka, která však za okamžik zmizela. „Nedělá moc velké pokroky,“ poznamenal jsem. „To malé je ve špatné poloze“, šeptla manželka zděšeně. „Něco, tati, udělej!“ naléhal syn. „Dobrá, dobrá.“ Štítivě jsem natáhl ruku a chytil nožičku, když se zase ukázala, a jemně za ni popotáhl. Zmizela. Zkusil jsem to ještě několikrát se stejným výsledkem. „Mám zavolat pohotovost?“ zeptala se nejstarší dcera. „Možná by se jim podařilo nám naše trauma rozmluvit.“ (Všímáš si jak všechny osoby ženského pohlaví v mé domácnosti jsou stejné?). „Vezmeme Ernieho k veterináři,“ řekl jsem zasmušile. Syn si v autě položil klec na klín a jeli jsme. „Dýchej zhluboka, Ernie, zhluboka dýchej,“ naléhal syn na ještěrku. Veterinář si vzal Ernieho do ordinace a zkoumal malé zvířátko pomocí lupy. „Co myslíte, doktore, císařský řez?" navrhoval jsem znalecky. „Velice zajímavé", šeptal si pod vousy. „Pane a paní Cameronová, mohu s Vámi na chvíli mluvit soukromě?“ Polkl jsem a kývl na syna, aby šel ven z ordinace. „Bude Ernie v pořádku?“ zeptala se manželka. „Ale jo, perfektně,“ ujistil nás veterinář. „Tato ještěrka nerodí. Abych řekl pravdu, k tomu NIKDY nedojde. Ernie je chlapec. Víte, Ernie je mladý sameček. A příležitostně, když dospívá, jako všichni mladí samci.. um …. Um …. Masturbuje. Začervenal se a podíval se na mou manželku. Byli jsme zticha a snažili jsme si to srovnat v hlavách. „Takže, Ernie byl prostě jenom … jenom … vzrušený“, vyjádřila se manželka. „Přesně tak,“ odpověděl veterinář a bylo na něm vidět jak se mu ulevilo z toho, že jsme pochopili. Další chvíle ticha. Pak se má zlomyslná, krutá manželka začala chichtat. Chichtala se čím dál víc. A pak se začala skutečně hlasitě smát. Smíchy slzela. „On prostě … Vidím jak tahals za jeho … jeho … maličkého …“ Smála se tak, že začala lapat po dechu. „To by stačilo“, varoval jsem ji. Poděkovali jsme veterináři, chvatně nacpali ještěrku a syna do auta … Byl velice rád, že s ještěrkou je všechno v pořádku. „Vím, tati, že je ti Ernie skutečně vděčný za to, cos pro něj udělal,“ řekl mi syn. „To tedy ano, to si ani nedovedeš představit“, souhlasila manželka a znovu se hlasitě rozesmála. Dvě ještěrky: 140 € Jedna klec: 50 € Návštěva veterináře: 30 €. Vzpomínka na to, jak manžel tahal ještěrku za pinďoura: K nezaplacení! Poučení z příběhu: Dávej pozor na hodině biologie. Ještěrky kladou vajíčka!
