Přátelé...

Na rovném úseku dálnice mě zastavil policajt. Byl to takový ten typický muž s Napoleonským komplexem, který se baví akorát tím, že buzeruje lidi. Přiznávám, že jsem jel trochu rychlejc.. Policajt chtěl evidentně úplateček, protože brzy vyrukoval s větou: "A copak vlastně děláte za práci?"

Rozhodl jsem se, že se trochu pobavím: "Pracuju jako prodlužovač penisů na soukromé klinice."

To jej zaujalo a začal se vyptávat: "Vážně? A jak se to vlastně dělá?"

No, a tak jsem začal fabulovat: "No, my máme takovou speciální biotechnologickou emulzi, kterou velmi odborným hmatem vmasírovávám do penisu. Takže když má někdo třeba, odpusťte ten výraz, malýho čuráka, tak po deseti minutách už má čuráka dlouhýho patnáct čísel. Po další hodině ho má dvacet čísel, po další hodině třicet čísel.. No, a když ho masíruju - samozřejmě s přestávkama - asi tak dva dny, tak klidně způsobím, že má čuráka dlouhýho metr padesát."

Polda na mě koukal jak tele na nový vrata a debilně se zeptal: "Metr padesát? Co proboha může kdo dělat s čurákem dlouhým metr padesát?"

No, a v té chvíli přišla moje chvíle. S kamennou tváří jsem odpověděl: "No, to je jednoduchý, ale musí se to provést přesně, takže pořádně poslouchejte.." (Polda se naklonil blíž, protože jsem začal šeptat...) "..nejdřív si najdete pořádně dlouhej, bezpečnej a rovnej kus dálnice, jo?"

Poldovi se rozzářila očička nad tím tajemstvím, které mu právě odhaluju a výrazně přikývl, jako že rozumí.

".. No, a pak tomu čurákovi dáte do ruky radarovou pistoli a necháte ho pokutovat řidiče za rychlou jízdu!" dodal jsem vzápětí.

Shrnutí:

Pokuta za rychlou jízdu ......... 2000 Kč

Pokuta za urážku veřejného činitele ........ 20 000 Kč

Pohled na toho policajta, když jsem domluvil ... k nezaplacení